pátek 29. března 2013

Recenze: 5 pravidel

Česká dokumentární tvorba zažívá v posledních letech boom. 5 pravidel vstupuje do tohoto pole s tradičně skromnou distribucí a malým marketingem. Stojí za to filmu věnovat pozornost a vytipovat si, kde ho právě hrají?

O dokumentu 5 pravidel (2013) jsem toho moc nevěděl, tudíž pro mě bylo úvodních pět minut značně překvapivých: Skupinka lidí působících dojmem sekty se sejde v jakési budově, aby společně uctili památku čerstvě zemřelého. Onen nebožák je s nimi v rakvi v místnosti, všichni kolem pláčou, pak si dají večeři (v té samé místnosti, kde mrtvola leží) a poté nebožtíka v lese spálí na uhel. Tím film začíná.

Protože jsem úplně nechápal, co se děje, byl úvod sympaticky hardcore a vůbec bych se nedivil, kdyby po něm následovalo něco jako toto:


Filmaři nicméně záhy rozkryjí karty a divák zjistí, že sledoval divadlo. Respektive sledoval skupinku dobrovolníků, kteří se sešli v jakémsi bohem zapomenutém kempu, aby si společně hráli na totalitu. Zkušenější již ví, že mluvím o fenoménu LARP, což je systém her, kdy se (většinou na víkend) sejde větší skupinka lidí, aby si zahráli na někoho jiného. Každý dostane určitou roli, která má daný vývoj a společnými silami pak vytvářejí iluzi skutečného prostředí, ve kterém se odehrává nějaký dramatický příběh.

Je ohromná škoda, že tvůrci pravou povahu dokumentu (tedy to, oč v něm jde a na co se díváme) odhalí hned zkraje. Veškeré tajemno tím odpadá a divák si musí položit otázku: Zajímá mě vůbec nějaká podobná hra? Pokud rádi zkoušíte nové věci, asi vás zajímat bude. Kdo by si ostatně (byť na chvíli) nechtěl vyzkoušet žít život někoho jiného? Problém je v tom, že samotná hra zas tak zajímavá není (zápletka je "klasická utopie") a hráči tu mají až příliš jasně definované role. Nebo se to tak minimálně z filmu jeví...

Čímž se dostávám k druhému problému: Film se dostatečně nevěnuje samotným pravidlům LARPu. Nepochopil jsem, do jaké míry museli hráči dělat určitá rozhodnutí, často se ale zdálo, že vlastně "jen" jeli podle scénáře. Potom ovšem nechápu emocionální vypjatost některých scén (pokud skutečně nemám dostatek volby, můžu vůbec s rolí natolik splynout, abych téměř hystericky oplakával něčí smrt či zradu?). Možná hráči neznali celý scénář a byl jim postupně dodáván. Netuším, na to film neodpovídá.

Zajímavé je sledovat účastníky hry, z nichž někteří jsou až nečekaně dobří herci. Paradoxně nejméně věrohodný mi přišel jeden z pořadatelů, který mluvil o důležitosti své role jedné z hlavních sviní a vysvětloval, že na post, jaký má on, je třeba hraní brát vážně a brát lekce herectví, jinak by to nefungovalo. Asi nechodil k dobrému učiteli.

 Snímek každopádně rozhodně není nezajímavý a je dost možné, že si po něm nějaký ten LARP budete chtít sami vyzkoušet na vlastní kůži. Tvůrci buď ale měli více mlžit a tím mu dostat zajímavější dramatickou stavbu, nebo naopak naplno odkrýt zákulisí hry.

Zvolený kompromis toho moc neřekne.

Hodnocení: 50%

4 komentáře:

  1. Jestli jsi byl nalákán na larp, tak se koukni např. nečekaně na larp.cz nebo courtofmoravia.com anebo na gamecon.cz.
    Díky každopádně za tip, vůbec jsem nevěděl, že někdo něco takového u nás natočil.
    Jinak obecně role nebývají zas tolik určené, ale jak kdy viz třeba tohle video http://www.youtube.com/watch?v=Ej0mJyjbMfw.

    OdpovědětVymazat
  2. Z dokumentu to právě vypadalo, jakože herci (respektive účastníci) neměli vlastně žádnou volbu. Pak ale nechápu některé vyhrocené reakce (ve stylu "zradil jsem ji!", když jsem to měl od začáku ve scénáři). Samozřejmě to možná nebylo tak jasně a třeba se to hráči dozvěděli vždy až před daným okamžikem/během něj, ale to z filmu určit nelze.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš pravdu, že z toho dokumentu to nešlo moc poznat. Obecně platí, že na těchto typech larpu dostáváš dopředu hlavně charakter své postavy, což trochu predikuje, jak se ve které situaci může zachovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Zdravím,
    Jako jeden z hráčů musím říct, že jsme žádný scénář neměli, pouze souhrn informací "na někoho" a soupisku svých cílů a vlastností. Toto měla každá postava jiné. Díky tomu je hra reálná, protože si to člověk nějak vymyslí, a pak zjistí, že takto to nejde, protože se to kříží s někým jiným. Koukatelnost a přínos dokumentu si netroufám hodnotit, ale je třeba vyzdvihnout, že to byl opravdu dokument. Vyjma rozhovorů s postavama prostě kameramani běhali po vesnici, a když u něčeho byli, tak to nějak natočili, a když ne tak smůla. Čili hra nebyla nijak upravená na přítomnost filmařů. Žádný scénář, žádné toceni scén. Klobouk dolů že do toho šli.
    Patrik Sýkora

    OdpovědětVymazat