Recenze: Tomb Raider (Playstation 3)

Doba přeje restartům a to nejen ve filmovém světě. Slavná archeoložka Lara Croft platí za jednu z největších ikon herního průmyslu, ale časem její hvězda přeci jen trochu pohasla. Menší zásluhu na tom nepochybně měla i nepříliš zajímavá filmová série. Zatímco tam Lara na své znovuzrození stále čeká, na počítačích a konzolích přichází první pokus o přechod do nového tisíciletí.

Po vzoru Jamese Bonda se vracíme na samotný začátek – Lara není onou zkušenou frajerkou, jež by bez mrknutí kosila nepřátele ve velkém a její schopnosti by vyrovnával objem podprsenky. Ze sexy terminátorky se stala vyděšená holka, která se ke svému první velké akci dostane zcela omylem. Poté, co s přáteli při výpravě ztroskotá na tajemném ostrově, je záhy odvlečena tamními obyvateli do jeskyně. Krůček od jisté smrti se díky odhodlání dokáže ze zajetí dostat a první velké dobrodružství může začít.

Nový Tomb Raider má hned 3 překážky. V prvé řadě musí čelit svým předchůdcům, z nichž to nejeden díl dotáhl na post klasiky. V druhé chtě nechtě bude srovnávána s nedávno vydanou peckou Far Cry 3, s níž sdílí až nečekaně množství prvků. A za třetí je tu Nathan Drake ze série Uncharted, který si v posledních letech uzmul pozici krále akčního archeologa (i Indy se na něj nechytá). Jak v souboji Lara obstála?

Srdnatě, ale rozhodně ne bez šrámu. Porovnávání s předchozími díly poměrně rychle bere za své, neboť hra pracuje s moderními herními prvky, kde vám ani ta nejtěžší hádanka nezabere víc než dvě minuty a kde prim hraje úderná „eye candy“ akce. Nevadí to, neboť tím nová Lara vytváří úplně jiný typ hry (aniž by nutně popřela své předchůdce). Jde o podobnou změnu, jako mezi bondovkami Daniela Craiga a Pierce Brosnana. Obojí je vynikající, má to příbuzný vztah, ale ve výsledku jde o taneček na jiném hřišti.

S Far Cry 3 hru pojí styl. Prostředím je otevřená džungle, v níž se divák může volně pohybovat, sbíráním nejrůznějších bonusových materiálů a zabíjením nepřátel/zvěře zase získáváte body a za ně si následně vylepšujete postavu i zbraně. Navíc i zde hraje nemalou roli hráčsky vděčný luk, jímž můžete o poznání tišeji likvidovat své protivníky. Ovládáním se na hru dá slušně spolehnout (včetně „ošemetného“ automatického krytí), střílení je bezproblémové a animační sekvence doplněné o klikání tlačítka jsou sice brutálně zjednodušené (používáte jen jedno), ale zase jde o rychlé momenty, které trénují postřeh.

Tuning postavy však lehce odporuje příběhu, respektive logice vývoje. Úvod je přímo excelentním vnořením se do duše holky, která najednou musí popadnout zbraň a někoho odpravit. Zakrvavená Lara je z toho patřičně vyjukaná, velmi rychle se ale otrká a čím více postavu vylepšíme, tím jsme blíže původnímu kultu. Logický pokrok, ale přeci jen se z Lary až příliš rychle stává ostřílená bojovnice (nemluvě o tom, jak se dokáže pohotově vyrovnat s probodnutím břicha a chycením do medvědí pasti, což zkrátka úplně nejde dohromady s příběhem obyčejné holky, jež se má na ostrově teprve otrkat).

Ale budiž, vývoj do akčnější polohy musel být urychlený pro potřeby samotné hratelnosti. A vychází to, protože je zábavná zdolávat překážky a střílet hordy nepřátel (ať už tiše, nebo s pořádným rachotem). Největším nepřítelem Lary je tak hráčská zkušenost s herně odladěným Nathanem Drakem. Jeho následovníkovi/předchůdci totiž zoufale chybí schopnost sebeironie. Vedle svého slavného kolegy je Lara suchý rohlík, který vše bere příliš vážně. Na uvěřitelnosti a zajímavosti to postavě moc neubírá, přesto by ji čas od času nějaká ta dobře mířená hláška nepochybně neuškodila. Ostatní postavy jsou navíc poměrně nezajímavé, včetně záporáků, jejichž jména si po hře málokdo vybaví. To je rozhodně škoda.

Do jisté míry zůstávají nevyužity i herní mechanismy. Střílení zvěře se hodí pro zkušenostní body, dostatečných výsledků ale dosáhnete i tehdy, pokud budete přírodu ignorovat. Chování zvěře je navíc dost schematické, takže je zdejší džungle o poznání méně živá, než ta ve Far Cry 3. Na druhou stranu lze ocenit inteligenci nepřátel v přestřelkách, kdy vám nejednou nějaký chytrák náhle vpadne do zad.

Fénix povstal z popela a dál základ nové série, která určitě může mít úspěch. Je jen otázkou, zdali dají hráči Laře přednost, když v rámci prostředí prohrává na body s Far Cry 3 a detaily se zase nechytá na Drakea. Výsledkem je naštěstí velmi solidní a co je nejdůležitější, herně zábavný mix, který vám při větší důkladnosti zabere nějakých 12 hodin času (nebo víc, pokud se rozhodnete z ostrova dostat maximum). A navíc nechybí řada mrazivých momentů (atmosféra je chvílemi nečekaně hutná, až děsivá). Nový Tomb Raider zkrátka stojí za vyzkoušení. Nejspíš nenadchne, ale nudit rozhodně vás nebude nudit.

Hodnocení: 80%

P.S. Multiplayer je víceméně zbytečný a je z něho hodně patrné, že je na hru nalepený prostě proto, že se to v posledních letech stalo žádaným trendem. O hře více hráčů naštěstí Tomb Raider nikdy nebyl.

Za zapůjčení hry k recenzi děkuji internetové prodejně Gamesarena.cz