Metro: Last Light

Milovníci postapokalyptického Fallouta dostali před třemi lety nečekaný dárek – herní adaptaci poutavého bestselleru Dmitryho Glukhovskyho Metro 2033. Příběh lidí, kteří se před radioaktivním prachem museli ukrýt v tunelech metra, je samo o sobě lahůdkovým nápadem. V prvním díle se povedlo atmosféru knihy plně přenést a přestože titul trpěl nejedním neduhem (některé zkratky oproti herní předloze působily zmatečně, většina hry měla koridorový ráz), stal se z něho hit.

Dvojka původně měla vycházet z knižního sequelu Metro 2034, nakonec se ale tvůrci rozhodli pro vlastní příběh. Znovu sledujeme Artyoma, který to již dotáhl na respektovaného člena Řádu. Když je na povrchu nalezen přeživší Temný, jste vysláni k jeho likvidaci. No a situace se samozřejmě zkomplikuje.

Výhodou dvojky je plnohodnotná možnost volby. Zatímco jednička vás pojetím lokací omezovala, Last Light je koncipováná tak, aby si na své přišli tichošlápci, stínoví vrazi i maniaci toužící po hutných přestřelkách. Záleží jen na nátuře. Jste rádi mimo radar a nechcete si špinit ruce? Žádný problém. Když budete opatrní, můžete za celou hru zabít jen pár lidí. Uspokojuje vás, když někoho překvapíte ze zálohy a tiše ho zlikvidujete? Do toho. A Rambo styl? I ten tu funguje (pokud ho ale budete preferovat, brzy vám dojdou náboje). V rámci stínové hry/silent killu snad chybí jen možnost odtáhnout mrtvého protivníka, aby jeho tělo nezalarmovalo ostatní.

Zatímco AI lidí je celkem použitelná, mutanti na povrchu planety, kde se znovu neobejdete bez masky, jsou ukázkou naprosté demence. Překážky jsou jim stejným nepřítelem, jako vaše puška, neustále pobíhají před hlavní, abyste měli co největší šanci na dobrý výstřel a i když se jich kolem vás sesype deset, ve výsledku jich útočí jen pár. Souboje s mutanty naštěstí nehrají v Last Light prim (jde spíše o jakési zpestření) a soubojů na povrchu není tolik, aby vás tupost protivníků otrávila.

Graficky vypadá titul solidně - současný nadstandard, který neohromí, ani nedělá ostudu. Potěší některé detaily (třeba možnost jít do divadla), ale vyloženě vytěžené prostředí není. Může se zdát, že Last Light ode mě dostává za uši. Má to svůj důvod. Vychází totiž očekávané TheLast of Us, které jsem hrál na přeskáčku s Metrem. Obě hry spojuje plíživost, hororové prvky, zničený svět a ve všem bohužel Metro ztrácí. Ne, že by vývojáři druhého Metra odvedli špatnou práci. V Naghty Dog jen zkrátka stvořili klenot, s nímž to nikdo z podobného žánrového ranku nebude mít lehké.

Metro: Last Light je bezesporu atmosférický a zábavný titul, který má tu smůlu, že vyšel v době, kdy se na pulty obchodů dostává bezchybná hra z téhož žánrového ranku. Vedle fenomenálního The Last of Us se Metro: Last Light jeví jako pouhý předkrm. A tak ho musíte brát. Pokud se vám líbila jednička, dvojka vás rozhodně nezklame. Pokud patříte mezi novicky (což je u hráčů Playstation 3 pravděpodobné, protože jednička na ní nevyšla), ulehčí vám vstup do světa kvalitní české titulky. Jestli jste už ale hráli příběh Joela a Ellie, raději setkání s Artyomem odložte na později.

Pokud nicméně nevlastníte Playstation 3, můžete si k mémo hodnocení klidně přičíst 10%.

Hodnocení: 75%

Za zapůjčení hry k recenzi děkuji internetové prodejně Gamesarena.cz