Od počátku bylo jasné, že je lepší od filmové adaptace herní pecky Need for Speed příliš nečekat. Hrám se na filmovém plátně všeobecně nedaří a nebýt vynikajícího prvního Silent Hillu, byl by kvalitní film podle videohry pouhou chimérou. Ani filmová verze populárního závodního titulu nic na "hlouposti herních adaptací" nemění, přesto si nezaslouží vyložené zatracení. Na zvoleném okruhu totiž jede obstojně.
Zápletka je přirozeně triviální - zkušený řidič a automechanik Tobey Marshall (Aaron Paul) je neprávem poslán do vězení za zabití svého kamaráda v ilegálním závodu. Skutečný viník Dino Brewster (Dominic Cooper) je na svobodě a když se Tobey po dvou letech dostane z lapáku, má jediný cíl - dostat ho. A protože jsme v adaptaci Need for Speed, vyříkají si to pánové během nejprestižnějšího ilegálního závodu, který pořádá Michael Keaton.
Na filmu Need for Speed mě příjemně překvapilo několik věcí. Za prvé je třeba ocenit samotné jízdy, které jsou bezvadně technicky zvládnuté a namísto CGI sází na poctivě srolovaný plech. Logiku je sice ve chvílích za volantem lepší vypnout (protože jinak se zamotáte do diskuze na téma "To jim nevadí, kolik lidí hrdinové ohrožují?"), je nicméně na co se dívat, dvakrát tolik pokud pro vás slova jako Mustang a Bugatti Veyron něco znamenají. Běžný divák automobilový park patřičně nedocení, zato fanoušci Top Gearu budou v sedmém nebi a nejspíš prožijí během sledování malý orgasmus. Body si zaslouží i to, že během řízení postavy vypadají, jakože se skutečně řítí rychlostí 300km/h.
Za druhé to odsýpá. Navzdory dlouhé stopáži (130 minut) jde o plynulou jízdu od úvodních po závěrečné titulky. Přirozeně dojde k nějakým těm kolizím (hlavně, když se postavy snaží vyjadřovat emoce), ale adrenalinovější pasáže jsou dávkované ve správných intervalech, sem tam nechybí nějaký odlehčující vtípek (vypíchnout si zaslouží hlavně originální způsob, jak podat nezvratnou výpověď v práci) a děj je neustále v pohybu, tudíž má divácké oko o zábavu postaráno. Dějová prostoduchost je spíše úmyslem, který má nezdržovat od opravdových hvězd filmu - rychlých aut.
S tím jde ruku v ruce to, že herci vlastně hrají druhé role. Aaron Paul se snaží chraplákem vyrovnat Vinu Dieselovi, fyzicky mu ale nemůže být vzdálenější. Kombinace drsného hlasu a chlapeckého vzhledu každopádně moc nefunguje a Paul postrádá potřebné charisma (jakkoli mi v hlavní roli vyloženě nevadil). Dominic Cooper je nevýrazný způsobem, jakým bývají béčkoví záporáci nevýrazní a stejné je to s většinou postav (ať už kladných či záporných). Nejsvětlejším bodem obsazení jsou nakonec energická Tobeyho parťačka Imogen Poots a hláškující Michael Keaton.
Need for Speed je pro mě téměř dokonalé guilty pleasure. Je to film častokrát až obdivuhodně hloupý (většina děje se sestává z toho, že musí Tobey dojet včas v Mustangu na místo závodu a i když uhání jako o život, stejně má vždy za zády kumpány v dodávce), nemá prakticky nic, co byste neviděli jinde a vedle série Rychle a zběsile se vyloženě ztrácí (což se ale dá chápat, když poslední díl RaZ stál 160 milionů, kdežto Need for Speed o sto méně). Uhání ovšem s takovým odhodláním, až vlastně nestihne nudit. Nechybí pěkné lokace, fajn hudba a auta jsou jednoduše lahůdková.
Pokud jste Need for Speed někdy hráli, naladíte se již během úvodního závodu, kdy musí jezdci po startu přejet koleje těsně před jedoucím vlakem. Když o něco později jednu z honiček s policií vyřeší Tobey obřím skokem přes silnici, ozval se ve mě třináctiletý kluk, co před lety po večerech u počítače hledat v herní předloze podobné zkratky, zatímco měl policii v zádech. Neřešil jsem ohrožení chodců, ani policistů. Chtěl jsem zkrátka ujet. Tehdy bych tomuhle filmu napálil bez zaváhání 100%. Dnes si dovolím dát 60% s tím, že občas není podobný non-brain výplach vůbec ke škodě.
Hodnocení: 60%
